Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři

Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy
Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory







Garry Birtles

Pozice: útočník, záložník
Datum narození: 27. července 1956
Národnost: Anglie
Debut za Forest: 12. března 1977: Forest-Hull City 2:0
Statistika za Forest: zápasy - liga 212, FA Cup 11, League Cup 31, ostatní - 29. Góly - liga 70, FA Cup 3, League Cup - 15, ostatní - 8

Fotbalový příběh Garryho Birtlese zahrnuje fantastický vzestup, radost z trofejí, ale i chvíle obrovské frustrace, pád zase až téměř na dno a opětovný návrat na výsluní. A přestože si tento útočník, který později v sestavě přecházel hlouběji do pole, konec kariéry asi představoval trochu jinak, dá se konstatovat, že zanechal dostatečně výraznou stopu nejen v historii Nottinghamu Forest, ale i celkově v historii anglického fotbalu.

Rodák z Chilwellu poblíž Nottinghamu byl už jako sotva odrostlý žák považován za talentovaného hráče, v 15 letech ho zkoušela Aston Villa, ovšem jinak nic příliš nenasvědčovalo, že by v jeho kariéře měl nastat zásadní obrat. Garry pracoval spolu se svým otcem jako pokladač koberců, hrál za Long Eaton United, navštěvoval zápasy svého oblíbeného Nottinghamu Forest a s kamarády pravidelně rád zašel na pár piv.

Peter Taylor, asistent Briana Clougha ve Forest, měl na starosti také vyhledávání hráčů, takže pro něj pracovala síť skautů. Jednou mu jakýsi kamarád zavolal, že se kolem nějakého mladíka z Long Eatonu motá někdo z Manchesteru United. Ve své autobiografii With Clough By Taylor pak Peter Taylor popisoval: „To mě omráčilo. Takovou informaci bych očekával od někoho z mých lidí! Zavolal jsem tedy svému skautovi pro tu oblast, který mi řekl: ,Jo, Birtles. Ten je k ničemu.‘ To už jsem ale zuřil: ,Podívej, jestli něco umí, nebo ne, to je mi jedno, ale jestli podepíše na Old Trafford, vykopnu tě, jasný?‘

Krátce nato se na Birtlese zašel podívat osobně Brian Clough a po zápase s tehdy ještě dávno neligovým Burtonem Albion (který ovšem Long Eaton prohrál 4:0) Birtlese pozval na měsíční zkoušku. Po ní se zrodil přestup, Forest zaplatili Long Eatonu 2 000 liber. V březnu 1977 hrál Garry Birtles za Reds svůj první zápas, bylo to ještě ve staré Division Two proti Hullu. Každopádně na další utkání si musel počkat rok a půl! Forest vybojovali postup mezi elitu a v následující sezoně 1977/78 získali anglický titul. V útoku řádila dvojice Tony Woodcock-Peter Withe, vyhýbala se jim zranění i tresty, a tak na své místo tihle dva nikoho nepustili.

Pro Birtlese to nebylo příjemné období. Hrál jen za rezervu a pomalu propadal skepsi. Pravda, Brian Clough s ním udržoval pravidelnou komunikaci, ale hlavním důvodem bylo, že Garry byl jeho oblíbeným partnerem při squashi. „Bylo normální, že jsem šel z tréninku do kabiny, celý od bláta, a někdo na mě křičel – ,Dělej, šéf na tebe čeká, jdete si zahrát na Trent Bridge!‘ Ale to, že jsme spolu hráli squash, vůbec neznamenalo, že bych měl větší šanci dostat se do sestavy,“ vzpomíná Birtles.

Ta šance však znenadání přišla. Na začátku sezony 1978/79 přišel Peter Withe s požadavkem na zvýšení platu – Clough se s ním odmítl bavit a obratem ho prodal do Newcastlu. Pro fanoušky to byl šok a důvod k nespokojenosti, zvlášť když se v útoku jako náhrada vůbec nechytil Steve Elliott. Ale byl tu ještě jeden útočník, který chtěl ukázat, co umí...

„Clough dával přednost Elliottovi, ale Peter Taylor ho poté, co mě viděl hrát za rezervu proti Coventry, přesvědčil,“ vybavuje si Birtles. Do sestavy naskočil v utkání proti Arsenalu, který Forest porazili 2:1, což bylo první ligové vítězství Reds v novém ročníku. „Byl jsem z toho tak vyjevený, že asi jen Bůh ví, jak jsem se cítil. Ale po zápase mi Clough řekl, že jsem v týmu i pro další utkání. Tím byl středeční souboj s Liverpoolem v Poháru mistrů. Jinými slovy – během jednoho týdne jsem se dostal z Central League pro rezervy do nejvyšší soutěže v Evropě.“

Zápasy Forest s Liverpoolem v PMEZ v září 1978 zaměstnávaly celou fotbalovou Anglii. V té době bylo naprosto ojedinělé, aby se v této soutěži střetly dva kluby ze stejné země. Tým z Anfieldu, vládce 70. let, toužil po třetím dobytí Evropy v řadě a chtěl se nottinghamskému soupeři pomstít za to, že mu vyfoukl titul. „Vím, že nás tehdy docela nesnášeli,“ říká Birtles. „Ale nám to bylo jedno.“ Liverpool krátce předtím deklasoval v lize Tottenham 7:0 a jako daleko zkušenější tým v pohárové Evropě ho pozorovatelé považovali za favorita. Ovšem nikoliv Brian Clough. „Řekl nám, že se nemáme čeho bát, že jsme lepší a že pokud budeme hrát svůj fotbal, vyhrajeme. To ostatně říkal vždycky, nebyl z těch, kteří ti zatěžují hlavu taktikou a informacemi o protivníkovi. Prostě řekl – jdi a hraj,“ vzpomíná Birtles.

První duel se hrál na City Ground a byl to právě nezkušený Garry, kdo poslal Forest do vedení v první půli. „Blížil se konec zápasu, Phil Thompson běží kolem mě a říká – ,nemyslím si, že 1:0 bude stačit.‘ Byl to jasný vzkaz, že to hodlají náš souboj vyřešit v odvetě na Anfieldu. Jenže pak se parádním volejem trefil Colin Barrett. 2:0. Prostě nádhera. Neodpustil jsem si do Thompsona rýpnout – ,a dva už budou dost, ne?‘ Nezmohl se na odpověď.“ Birtles dnes přiznává, že si v euforii dovolil až moc – on, naprostý zelenáč, jen se dvěma ligovými zápasy za sebou, takhle provokoval ikonu Liverpoolu a reprezentanta Anglie. Ale za takového výsledku a po vstřelení gólu se to asi dá pochopit. Odvetu v Liverpoolu Forest také zvládli, ubránili se obrovskému tlaku domácích a bezgólová remíza posunula Cloughovy hochy do dalšího kola.

Forest nakonec Pohár mistrů vyhráli, na Olympijském stadionu v Mnichově převzali trofej pro vítěze. Garry Birtles byl stabilním členem útoku, kde nastupoval nejčastěji s Tony Woodcockem. Před finálovým zápasem ho však přepadla nervozita, zbledl, byl jak se říká mimo. Ovšem Brian Clough si dokázal poradit. „Bylo to před odjezdem z hotelu na stadion,“ vzpomíná Birtles. „Cítil jsem se hrozně. Obvykle jsem si v den zápasu nechával na tváři strniště, Clough to věděl a nikdy mu to nevadilo. V tu chvíli se ale na mě podíval a povídá – ,Padej zpátky na pokoj oholit se.‘ Cloughie mi obstaral holicí strojek a Chris Woods [náhradní brankář] vodu po holení. Bylo to zvláštní. Všichni čekali na mě, až se oholím. Byla to jedna z jeho metod a zafungovala – chtěl mě před zápasem uklidnit a těch 20 minut zdržení mě opravdu dalo dohromady.“

V roce 1980 Forest evropský titul zopakovali, ve finále v Madridu proti Hamburku Birtles operoval jako osamocený hrot v systému 4-5-1. Brian Clough jeho neúnavné úsilí okomentoval slovy, že tolik toho nenaběhal ani Emil Zátopek. Útočník, který během dvou sezon vstřelil za Forest přes 30 gólů, ale obzvlášť rád vzpomíná na finále Ligového poháru 1979 ve Wembley, kdy Reds zdolali Southampton 3:2 a on se trefil hned dvakrát. „Není to špatné na někoho, kdo večer před zápasem lezl na hotelu do svého pokoje po čtyřech,“ směje se Garry a přibližuje, jak Clough občas tmelil kolektiv. „Večer před finále nám povolil šampaňské nebo pivo, na co jsme měli chuť. Někteří z hráčů dokonce chtěli už jít spát, ale Cloughie trval na společné akci. Archiemu Gemmillovi dokonce osobně zabránil v odchodu na pokoj.“ Podobné to prý bylo na podzim 1979 v Rumunsku před pohárovým zápasem v Pitesti, kdy tým společně vypil 16 lahví vína. V Amsterdamu před semifinále PMEZ s Ajaxem se hráči zase společně odebrali do baru v proslulé „uličce lásky“.

Birtles se dostal i do reprezentace, objevil se v kádru pro mistrovství Evropy 1980, i když si nezahrál. V Nottinghamu byl spokojený, věděl sice o zájmu Manchesteru United, ale netoužil odejít. „Pak jsem si ale jednou v novinách přečetl, jak se Cloughie chvástá, jak mi zařídil kariéru, jak mi koupil auto a dům... Docela mě to naštvalo. Asi jsem byl nejhůře placeným hráčem v týmu.“ Vše směřovalo k přestupu do United, tehdejší manažer Dave Sexton za něj v říjnu 1980 zaplatil na tu dobu astronomickou sumu 1,25 milionu liber.

Na Old Trafford ovšem Birtlese jeho kouzlo nepochopitelně opustilo, dodnes se o tom mluví jako o záhadě... Během první sezony nedal ani gól! A bylo to čím dál horší, nebyl schopný dát gól ani na tréninku. V lize se trefil až v září 1981... Deník Observer jeho počínání v dresu Red Devils později, v roce 2001, ocenil zařazením mezi desítku nejhorších fotbalových nákupů všech dob. Vyrojily se i vtipy na jeho adresu. „Třeba ten, že John Lennon mohl tehdy v New Yorku přežít, kdybych střelcem byl já.“

Birtles procházel depresemi, které podporovaly jeho sklony k alkoholu, měl problémy v manželství. Jak říká, jednou jel po zápase proti Evertonu domů autem, rozebíral další nepovedený zápas, ztratil koncentraci a v dešti sjel ze silnice. Měl štěstí, že projel otevřenými dveřmi na dvůr jakéhosi statku... „V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsou důležitější věci než fotbal.“

 Vysvobozením pro něj bylo, že ho nový manažer United Ron Atkinson prodal zpátky Forest, Brian Clough za něj na začátku sezony 1982/83 zaplatil 300 000 liber. Birtles přistoupil na poloviční plat, dokázal však oprášit své schopnosti. Hrál na City Ground dalších pět sezon, opět dával góly, v přebudovaném týmu Forest byl jedním z pojítek ke slavným zlatým časům. Vedle něj se v sestavě prosazovali mladíci jako Nigel Clough, Neil Webb nebo Peter Davenport. Garry už nehrál ortodoxně na hrotu, své místo časem našel v záloze a později dokonce ve stoperské dvojici. S Forest se dostal například do semifinále Poháru UEFA v roce 1984 nebo na 3. místo v lize.

Trochu nečekaně pak v roce 1987 přestoupil do Notts County. „Poslali mi dopis, že už se mnou neprodlouží smlouvu. Pěkně mě to naštvalo. Za ty roky, co jsem klubu odvedl, jsem si zasloužil víc. Zatraceně víc. Clough mi později sám přiznal, že mě odepsal moc brzy. Ale tady je prostě vidět, co je fotbal za byznys. V květnu se hrálo finále F. A. Cupu Tottenham-Coventry. Vždycky jsem ten zápas sledoval s až nábožnou úctou, ale tehdy jsem byl fakt bez nálady, že jsem televizi vypnul a šel si radši zahrát golf.“

S Brianem Cloughem si prožil své, neměl to s ním vždy jednoduché, ale dodnes na něj nedá dopustit: „Vážně říkám, že to byl skvělý člověk. Byl jsem nic a pak najednou reprezentant Anglie a vítěz Poháru mistrů. Nebýt jeho, dodnes jsem někde pokládal podlahy. Je ostuda, že ho nenechali trénovat Anglii. To samé můžu říct k tomu, že nebyl pasován na rytíře. Jako Brooking. Jako Alex Ferguson a Bobby Robson. Nebo dokonce Mick Jagger! Dělají si z nás srandu?“

Aktivní fotbalovou dráhu Garry Birtles ukončil na začátku 90. let v Grimsby Town. Přiznává, že to pak neměl lehké, neprotloukal se snadno, dostal se do finančních těžkostí a dokonce se rozhodl prodat své medaile, které dostal za triumfy v PMEZ. Ale časem se stal sloupkařem listu Nottingham Evening Post, komentoval fotbal pro místní rádio Trent FM později začal pracovat i pro televizi Sky Sports. Jako fotbalový komentátor dnes patří v Anglii k pojmům. Kdo by to do něj řekl? Ale možná že se není co divit – vždycky dokázal projevit svůj názor. A jeho články týkající se dění v Nottinghamu Forest, klubu jeho srdce, téměř pokaždé vzbuzují u čtenářů emoce.

 

 

 

 



Tabulka Championship

Další profily:
Tony Woodcock

John Robertson