Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři

Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy
Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory




6. května
Ian Storey-Moore - setkání s legendou

Ian Storey-Moore, vynikající křídelní hráč Nottinghamu Forest přelomu 60. a 70. let, dosáhl ve fotbale tolik, že se o tom většině profesionálů může jen zdát. Stal se skutečnou legendou. Přesto je ohlédnutí za jeho působením na trávníku tak trochu hořkosladký příběh...

V nejvyšší anglické soutěži dal přes 100 gólů, což je na hráče, který nebyl typickým útočníkem, úctyhodný počin. Vstřelil hattrick v zápase, který je dodnes mnohými fanoušky považován za nejúžasnější utkání v historii klubu. Zahrál si za reprezentaci a jeho přestup patřil k nejdražším té doby. Na druhou stranu se nedočkal žádné trofeje. Do reprezentace byl pozván jen jednou, protože křídelní hráči neměli v pojetí manažera Alfa Ramseyho místo. Ale nejbolestnější ze všeho bylo, že kvůli zdravotním problémům musel skončit s fotbalem dávno před dovršením třicítky.

– – –

Při vzpomínce na ten zápas se pamětníci dodnes dojímají. Není se co divit. V dubnu 1967 hrál Nottingham Forest čtvrtfinále F. A. Cupu proti Evertonu. Tým prožíval skvělou sezonu – v lize bojoval o titul a pobláznil celé město. Forma rozjetého mužstva opravňovala pomýšlet na první velký triumf od roku 1959, kdy Forest vyhráli F. A. Cup. V tom jarním duelu proti Evertonu se Forest v neskutečně dramatickém zápase prodrali k vítězství 3:2, když všechny góly vstřelil tehdy teprve 22letý mladík Ian Storey-Moore. A zvlášť o tom posledním, rozhodujícím, vstřeleným těsně před koncem, se dodnes vypráví. První Ianův střelecký pokus zblokoval obránce, dorážku vyrazil brankář, Storey-Moore poté hlavičkoval do břevna a neuvěřitelnou akci teprve na čtvrtý pokus zakončil gólem. „Zeptejte se někoho, kdo tam tehdy byl, a potvrdí vám, že v tu chvíli si připadal, že stadion City Ground a nebe je jedno a totéž místo,“ napsal o mnoho let později sportovní novinář Daniel Taylor.

Ano, přes 47 tisíc diváků bylo v naprosté extázi. Forest ovšem za vítězství a postup draze zaplatili, protože v zápase se zranil útočník Joe Baker a jeho absenci ve zbytku sezony tým nedokázal nahradit. V lize Reds prohráli v Southamptonu a Sunderlandu a skončili o čtyři body druzí za Manchesterem United, v semifinále na Hillsborough podlehli Tottenhamu 1:2.

Ian Stoery-Moore se stal s 25 góly nejlepším střelcem mužstva, což v následujících pěti letech čtyřikrát zopakoval. Na krajního záložníka jistě skvělá bilance. „Hráli jsme 4-4-2, ale nebyl jsem typické křídlo, měl jsem docela volnost,“ připomíná po letech kanonýr.

Jeho nejslavnější zápas jsme zmínili – teď dodejme nejkrásnější gól. Stalo se tak v domácím zápase v prosinci 1971 proti Arsenalu, Stoery-Moore převzal míč od brankáře kousek od rohu vlastní šestnáctky a v plné rychlosti prošel celým hřištěm až před branku, v níž stál gólman Gunners Bob Wilson – a ani on nedokázal úžasné sólo zastavit...

– – –

Storey-Mooreova hvězda začala stoupat po triumfu Anglie na mistrovství světa. Jenže jeho typ fotbalisty manažer národního mužstva Alf Ramsey nevyhledával, a tak si záložník Forest musel počkat na premiéru v dresu Albionu až do ledna 1970. V zápase proti Holandsku trefil Storey-Moore dvakrát břevno a jeden gól mu nebyl uznán. Ramsey mu poté řekl, že s ním počítá a zařadil ho do širšího kádru pro mistrovství světa v Mexiku. Jenže nedlouho poté, 7. února, mu obránce Manchesteru City Arthur Mann málem přerazil kotník a nic z toho nebylo. Zdaleka přitom nešlo o první vážné zranění, už v sezoně 1968/69 vynechal kvůli zdravotním trablům téměř polovinu zápasů.

Storey-Moore táhl svými góly Forest dál, mnohdy ho sám držel nad vodou, protože sezonu 1966/67 se nepodařilo zopakovat. Navíc řada opor postupně mizela – Hinton a Hennessey do Derby (kam je přetáhl jistý Brian Clough...), Newton do Evertonu, Baker do Sunderlandu. Iana i pro jeho loajalitu fanoušci milovali, ale žádný strom neroste až do nebe. Na jaře 1972 to už bylo s Forest hodně nahnuté a po 15 letech mezi elitou mířil k sestupu. O střelce v nejlepších letech byl zájem, Storey-Moore měl obléknout dres Derby County. S manažerem Rams Cloughem se již dohodl, klub ho dokonce o poločase ligového utkání s Wolves představoval jako novou posilu, ale Forest na poslední chvíli od přestupu odstoupili, odmítli prodat hráče svému největšímu rivalovi. Hektické situace využil Manchester United. Tehdejší prezident Matt Busby spolu s manažerem Frankem O’Farellem zajeli do Binghamu, kde Storey-Moore bydlel (a dodnes mimochodem bydlí). Busby předal jeho manželce velkou kytici a hráče společně přesvědčili, že jeho místo je na Old Trafford. Tak se také stalo, Forest sice vyinkasovali na tu dobu závratných 200 000 liber, ale sestup do II. divize už byl neodvratný. A pokřik „give it Moore – he will score“ z tribun City Ground navždy zmizel...

 – – –

Posila Red Devils již při svém debutu za United vstřelila gól, ostatně v každém z úvodních tří zápasů v novém dresu Storey-Moore skóroval. Skvělý fotbalista, navíc s vizáží filmového herce ne nepodobnou Georgi Bestovi (faktem je, že tehdy už kariéra samotného Besta byla nasměrována dolů), splňoval všechny předpoklady, aby ho tribuny Old Trafford jednou zbožňovaly. Být to v jiné době, mohl se rychlý křídelník stát globální celebritou. Jenže jeho kotník, v minulosti tolikrát znecitlivělý injekcemi, se začal stále častěji ozývat. Ještě za Forest hrál Storey-Moore mnohokrát přes bolest, protože byl jednoduše nepostradatelným. Problémy však byly čím dál větší, až vyvrcholily začátkem roku 1974 při tréninku v klubové tělocvičně United. Kotník už odmítal další zátěž. Ianovi bylo pouhých 28 let, ale s fotbalem na vrcholové úrovni musel skončit...

Fotbal měl rád a hlavně ho živil, a tak to zkusil ještě v nižší soutěži za Burton Albion, dokonce si krátce zahrál i severoamerickou NASL za Chicago Sting, ale už to nebylo ono. V dalších letech byl mimo jiné majitelem restaurace, ale k fotbalu se přece jen vrátil. Koncem 90. let ho zaměstnal jeho bývalý klub Nottingham Forest jako šéfa skautů, později pracoval ve stejné roli v Aston Ville, když ji vedl Martin O’Neill.

– – –

Měl jsem to štěstí se s Ianem Storey-Moorem dvakrát setkat osobně. Působí jako velmi příjemný muž obdařený patřičnou dávkou charismatu a vždy ochotný povídat si o fotbale. Poprvé to bylo v roce 2001 v jeho kanceláři na City Ground, kdy jsme se bavili o tom, v čem spočívá jeho práce. Forest byli tehdy v mimořádně těžké finanční situaci, způsobené hlavně bezuzdným rozhazováním bývalého manažera Davida Platta. Šéf skautů tam proto nebyl prioritně od hledání posil, nýbrž pro sledování soupeřů a detailní analýzy jejich hry. Jeho nadřízeným byl v té době Paul Hart.

Druhé setkání se uskutečnilo letos v dubnu, bylo to na společné večeři s přáteli. Využil jsem příležitosti a pořídil s ním krátký improvizovaný rozhovor pro Czech Forest:

Kdo byl nejlepší fotbalistou, s jakým jste kdy hrál?

„Samozřejmě George Best. A platí to i v případě nejlepšího protihráče.“

A kdo byl pro vás jako pro ofenzivního hráče nejméně příjemný obránce?

„Řekl bych Paul Reaney z Leedsu. Vůbec celý tehdejší Leeds byl hodně těžký soupeř a zvlášť jeho obránci jako Hunter, Cooper, Madeley...“

Scházíte se ještě s bývalými spoluhráči z Nottinghamu Forest?

„Ano, jednou za čas se sejdeme. Bohužel, někteří z nich jsou hodně daleko, Alan Hinton žije v Americe, Terry Hennessey v Austrálii...“  

S kým se vidíte nejčastěji?

„S Johnem Robertsonem, s ním se vidím v Nottinghamu aspoň jednou týdně. Pořád je to ohromně zábavný chlapík. Byli jsme i kolegové v práci, když dělal asistenta Martinovi [O’Neillovi].“

Ve Forest se vám nejvíc dařilo pod manažerem Johnnym Careym. Co bylo jeho hlavní předností?

„To byl úplně normální člověk. Žádné manažerské kouzlo, ale byl to příjemný chlap. Měl prostě v týmu dobré hráče. Řekl bych, že byl dokonce lepší hráč golfu než manažer..."

Jaké to bylo, když jste přestoupil do Manchesteru United?

„Hrát s Georgem Bestem, Bobby Charltonem nebo Dennisem Lawem, to bylo něco. Najděte si na youtube zápas Coventry-ManU z roku 1972. Pěkné záběry – a mám tam dlouhé vlasy! Jeden gól dal George, jeden já a jeden Bobby.“

Když srovnáte fotbal z vaší éry s tím současným, kde je největší rozdíl?

„Peníze. Ty všechno změnily. A je nehorázné, jaké platy dnes kluby dávají hráčům.“

Byl jste někdy na fotbale v Česku nebo na Slovensku?

„Ano, když jsem pracoval pro Martina O’Neilla. Bylo to v Praze, Slavia Praha, hrála s někým ze severu země... Liberec? Překvapilo mě, že je na tak pěkném a velkém stadionu tak zoufale málo lidí.“

Po večeři následovalo nezbytné fotografování, podpisy a přísli, že se uvidíme v Praze. Bylo by to určitě fajn!

 VS, 6. 5. 2014


 



Tabulka Championship