Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři

Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy
Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory








V této sekci jsou komentáře fanoušků Forest týkající se zejména dění v klubu.
 

Odpovídá posilování ambicím klubu?

Po páteční smršti v podobě tří posil Forest odehráli další přípravný zápas proti Notts County, ale do tohoto duelu ani jeden z oněch tří nových hráčů nezasáhl. Zdá se, že nový trenér Montanier již přivedl většinu z nových fotbalistů, o které chce doplnit kádr, i když je velmi pravděpodobné, že někdo nový se ještě na City Ground objeví. Přesto se již můžeme pustit do prvního hodnocení letních změn.

Výsledky v přípravě nemají valný význam, nicméně série vítězství je jistě příjemná a hlavně zdolání prvoligové Bragy na portugalské půdě má svoji cenu. Podívejme se na však změny v kádru.

Zatím nikdo důležitý neodešel, klub neprodloužil smlouvu několika hráčům, u nichž se to dalo očekávat (Chris Burke, Robert Tesche, Kelvin Wilson). Nejen že by se do základní sestavy dostávali jen těžko, ale jejich platy určitě značně zatěžovaly rozpočet. To platilo hlavně u Wilsona, jehož před třemi lety přetáhl Billy Davies ze Celtiku. Samozřejmě se nemůžeme vyhnout spekulacím, které míří k našim oporám – tak jsme si mohli přečíst o tom, že Norwich chce Assombalongu a Burnley nepřestávají sledovat Lansburyho. V případě odchodu jednoho z těchto dvou hráčů by nastal problém. Situace ohledně Lansburyho se musí řešit, neboť hráči v červnu 2017 končí smlouva.

Nebezpečí pro reds se skrývá i za skvělou formou Olivera Burkea. Mladý skotský reprezentant dříve nebo později upoutá vážný zájem některého z klubů Premier League, o tom nemůže být pochyb. Je to typický rychlík na křídlo, který doufejme v nové sezoně odvede pro Forest hodně dobré práce. A snad ještě aspoň rok zůstane.

Forest přivedli z Charltonu 28letého brankáře Stephena Hendersona, který by měl dělat dvojku De Vriesovi, jemuž je přece jen už 35 let. Na druhou stranu to znamená, že na hostování odejde Jevtimov. Tomuto Bulharovi bude v září 23 let a z klubu se stále ozývají hlasy, že je mladý a nepřipravený.  Není to v jeho věku trochu zvláštní? Nebyl by schopný už dělat plnohodnotnou dvojku? Jak se ten kluk asi musí cítit?

Nejvíc nových hráčů přišlo do obrany. Dva stopeři, Thomas Lam a Damien Perquis, k tomu mladý pravý bek Hildeberto Pereira. Máme teď velký přetlak na postech stoperů. Kromě obou nově příchozích ještě Mills, Mancienne a Hobbs. Je tedy téměř jisté, že nejméně jeden z těchto hráčů bude muset odejít. V této souvislosti musí pozorovatele napadnout, proč klub dává smlouvu 32letému Perquisovi, který naposledy hrál v kanadském Torontu spíše odpočinkovou MLS? Proč se – vzhledem ke stále nevyléčenému Pinillosovi – nepřivedl levý bek? To trenér opravdu tolik věří Foxovi, jehož forma byla v minulosti mírně řečeno nestabilní? Asi ano, když mu ke všeobecnému údivu klub dnes předložil

Do zálohy nepřišel zatím nikdo. Především její střed přitom zoufale volá po nějaké kvalitní a stabilní akvizici. Hráči jako Lansbury, Vaughan a Cohen jsou bohužel všichni příliš náchylní ke zraněním. A máme za tyto tři vůbec nějakou alternativu? Možná Mancienne, možná někdo z mladíků, v přípravě tam hraje Cash, z hostování se vrátil Paterson a snad se chytne… Ale právě tady také mohou přijít velké komplikace.

Do útoku trenér přivedl Řeka Velliose. OK, v Anglii už hrál a dobře se ukazoval v řecké lize. Snad bude k Assombalongovi dobrým parťákem. Asi nemůžeme mnoho čekat od Veldwijka, jenž nepřesvědčil žádného z předchozích manažerů a dost bych se divil, kdyby u Montaniera nastala výjimka. Snad dostane víc prostoru Walker, uvidíme, jak se s novou situací vypořádá Blackstock… Jestli bude ještě někdy hrát Fryatt, to nikdo neví. Ale popravdě řečeno, zase to všechno stojí jen na Assombalongovi. To není ideální stav. Vzpomeňme na útočné dvojice z postcloughovského období Van Hooijdonk-Campbell, Collymore-Roy nebo Johnson-Harewood. To byli oba útočníci schopni dávat góly…

Bohužel, těch otazníků je zatím až moc. O změnách v kádru můžeme v tuto chvíli mluvit jako o jeho doplňování, není to posilování v pravém slova smyslu. Je dost možné, že se ani jedna z nových tváří neobjeví v základní sestavě. Pokud by se týmu vyhýbala zranění (to je opravdu zbožné přání!), může se možná hrát v lepším středu tabulky. Být někde kolem 9.-10. místa je asi maximum, play-off se zdá být při síle a zkvalitňování kádrů soupeřů vysoko, top 2 je zcela mimo realitu. Je smutné, že klub, který míval postupové ambice, se jaksi stále pevněji usazuje v průměru… Na víc momentálně nemáme.    

V. S., 25. 7. 2016

 

Končí nám další sezona. Co dál?

Další sezona končí a pocity fanoušků Nottinghamu Forest jsou podobné jako vloni nebo předloni. Nic moc. Vlastně je to ještě daleko horší.

V roce 2014 dokončoval sezonu Gary Brazil a vloni Dougie Freedman. V obou případech Forest dohrávali soutěž jako nevýrazný tým postrádající motivaci. Teď je to opravdu snad ještě víc deprimující. Jako každý rok pod vládou Fawaze Al-Hasawiho se tým zase propadl tabulkou, a když si uvědomíme, v jakém stavu je kádr, není to vůbec optimistické. Šesti hráčům končí hostování (Oliveira, Mendes, Jokič, Gardner, Macheda, O’Grady), dalším vyprší smlouva (Wilson, Tesche, Ch. Burke). Ne že by všichni muži uvedení v závorkách byli nepostradatelní, to rozhodně ne, ale kádr se tím ocitne v troskách. K tomu připočtěmě fakt, že asi jen zázrak udrží v našich barvách Henriho Lansburyho, o něhož nepochybně je zájem z Premier League.

Ani na obzoru dosud není nový manažer. To však není jediný post, který Forest potřebují obsadit. Nerad to zmiňuju, ale kvůli Fawazovu nadšenému, ale naprosto amatérskému vedení klubu momentálně nemáme kompetentního sportovního ředitele, sekretáře a ani šéfa skautů. Opravdu se tedy nemůžeme divit, kam to všechno dospělo. A pokud se během léta něco opravdu radikálně nezmění, nečeká nás nic lepšího než boj o záchranu, který by na rozdíl od tohoto ročníku už nemusel dopadnout dobře.

Upřímně řečeno, hodnocení této sezony není příjemné a kvůli tomu, jak proběhla, bude stručné. Je pravda, že manažer Freedman i celý klub byl limitován přestupovým embargem. Můžeme ho stejně jako pravidlo FFP kritizovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Navzdory omezením se Freedmanovi podařilo sehnat několik velmi dobrých hráčů, ať už volných agentů, nebo na hostování. Mills, Pinillos, Ward, Oliveira, Mendez či později Jokič nebo Gardner určitě nejsou špatní fotbalisté. Kádr nebyl na dolní polovinu tabulky.

Po několika zbytečných ztrátách v úvodní fázi sezony se Dougie Freedman rozhodl totálně změnit taktiku a vedení zápasů. Jeho už tak na obranu zaměřené pojetí se ještě zesílilo a fotbal ze strany Forest se stal ultradefenzivním, maximálně opatrným a – naprosto nekoukatelným. Dalo by se to zjednodušit, že cílem bylo v každém zápase ukopat remízu 0:0. Ale takhle se přece fotbal už dávno nehraje! Ono to nějaký čas docela vycházelo, někdy se Reds dokázali probránit i k nečekanému vítězství a nutno uznat, že obranná hra celkem fungovala. Klubem vyzdvihovaná a oslavovaná série zápasů bez porážky v zimních měsících byla pěkná, ale vlastně nikam tým neposunula. Převažovaly totiž remízy a opakuji – fotbal byl hrozný. Ostatně co následovalo poté? Série porážek. Nikdo se nemohl divit rapidně klesající návštěvnosti na domácím stadionu City Ground.

Freedman byl možná trochu nečekaně odvolán, jenže tým byl už tou opatrností a obranářstvím tak naočkován, že se z toho nedokázal vymanit. To se narychlo povýšenému asistentovi Paulu Williamsovi nedá vyčítat, ten jistě dělal, co mohl a základní cíl, záchranu, splnil. Ale statistika nelže – teď, před posledním utkáním na hřišti sestupujícího MK Dons, Forest dokázali vyhrát z posledních 15 utkání jen dvě. To je jasně forma na sestup.

V létě přijde nový manažer. Kdo to bude, nevíme, a nechci se tady pouštět do spekulací, což se obvykle nevyplácí. Ale pokud majitel nebude mít jasnou vizi a pokud se neobklopí týmem schopných lidí, z permanentní krize se nevyhrabeme. Naopak, bude ještě hůř.


V. S., 6. 5. 2016

 

Je to víc než na střed tabulky? Zatím ne.

Remíza s Leedsem jistě žádného fanouška Reds nenadchla. Po sérii domácích vítězství jsme byli nabuzeni na další tříbodový úspěch, a přestože soupeř z Yorkshiru také zaznamenával nárůst formy, optimismus byl zřejmý. Vše se vyvíjelo dobře, Forest brzy vedli, ale těsný náskok neudrželi. Proč ale konečná remíza 1:1 docela dobře vystihuje současný stav týmu?  

Samotný zápas se dá charakterizovat i jako střet mužstev, která by sice neměla mít problémy se záchranou, zároveň ale jen sotva mohou pomýšlet na play-off nebo dokonce na postup. Prostě solidní průměr, nic víc, nic míň.

Forest dali v utkání docela brzy gól – ale jak k němu došlo? Byl hodně šťastný. Na Millsův nákop na Oliveiru stoper Leedsu nedosáhl, což byla jasná chyba jeho odhadu situace. Být na jeho místě šikovnější a chytřejší fotbalista, náš portugalský útočník by sám na brankáře nešel. Taktika za stavu 1:0 podle všeho zněla: zalezeme před vápno, nepustíme soupeře třicet metrů od branky a zkusíme nějaký brejk. Popravdě řečeno, docela to vycházelo, až na jednu docela podstatnou drobnost. Leeds měl držení míče, k ničemu mu to ovšem dlouho nebylo. Reds se několika skutečně nadějných protiútoků dočkali, ale jejich realizace, konkrétně finální fáze, to bylo doslova žalostné. Nikdo neuměl dát přihrávku, která by posunula spoluhráče do šance. Deset minut před koncem přišel trest v podobě vyrovnávacího gólu, šlo o první střelu hostů mezi tyče...

Faktem je, že defenzivu má Freedmanův tým zvládnutou celkem slušně. Brankář de Vries je oporou. I poté, co kvůli zranění vypadl Pinillos, vypadá obranná čtveřice dobře. Lichaj je skvělý pravý bek, stopeři Mills a Hobbs ovládají vápno, Mancienne může na levé straně díru zalepit. Defenzivní střed zálohy zvládne Lansbury i Vaughan. Ovšem kámen úrazu, a to pořádný, je ve hře dopředu. Podpora krajních záložníků je taková trošku chaotická, Mendes, Osborn i Ward jsou poněkud „jankovité“ typy hráčů. Oliveira je jistě nadprůměrný útočník, ale své schopnosti nenaplní bez správné podpory. V záloze není hráč, který by uměl posílat dopředu nečekané míče, navíc nemá ani ideálního parťáka do útočné dvojice. O’Grady při vší úctě takovým hráčem není. Je to dříč, umí přidržet míč, ale nahrává ho spíše jen dozadu a sám toho moc nevymyslí.

Tenhle tým zkrátka a dobře není postaven tak, aby dával dostatečný počet gólů, což by ho posunulo výš, nejlépe do boje o postup. A přestupové embargo nám nedovoluje posílit se na místech takovou kvalitou, jakou potřebujeme.

Je smutnou ironií, že hráče, kteří nám chybí, vlastně máme. Ale jsou dlouhodobě zraněni. Se zdravými Assombalongou, Reidem (a také Cohenem a Fryattem) by Forest byli postupovými favority. Jenže Reid už se na trávníky možná nikdy nevrátí a Assombalonga? Ten ano, ale jak dlouho bude trvat návrat do formy?

Ať se nám to líbí nebo ne, v tuto chvíli postavení v tabulce odpovídá možnostem týmu.    

V. S., 28. 12. 2015

 

 


Freedman ztrácí soudnost

Zvykli jsme si, že manažer Forest často mluví o tom, jak jeho tým hraje dobře, jen nedává góly. Poukazuje na množství zraněných hráčů a také na embargo, které na klub uvalilo pravidlo FFP. Ano, svým způsobem se to dosud dalo akceptovat.Jenže s komentářem po včerejším zápase, v němž Forest sice prohráli jen 0:1, ale na hřišti to od nich byla hra druhých houslí, to skutečně přehnal.

„Zase mám pocit, že jsme dnes měli trochu smůly. V první půli jsme soupeři konkurovali a Jamie Ward trefil tyč. A ve druhém poločase jsme myslím hru kontrolovali. V utkání toho ani jedno mužstvo moc nepředvedlo, ale nakonec nás stála zápas chyba mladého brankáře.“

Takhle okomentoval utkání manažer, jehož hráči byli všude pozdě, nahrávali si nepřesně a nechávali si tak snadno sebrat míč, až oči bolely. Ale ještě horší byla naprostá nemohoucnost na soupeřově polovině a hlavně v prostoru 30 metrů od domácí branky. Forest byli neškodní a fanoušci, kteří jejich hru sledovali, trpěli. A svést nakonec porážku na náhradního brankáře, který nikdy nehrál Championship v základní sestavě? To je mírně řečeno trapné.

Opravdu jsem věřil, že Freedman by mohla být dobrá volba manažera Reds. Dokázal tým zvednout po zoufalém období, kdy ho vedl Stuart Pearce. I na přestupovém poli si navzdory embargu nepočínal zle, příchody hráčů jako Mills, Ward, Pinillos, Mendes či Oliveira lze jistě hodnotit pozitivně. Jenže určitě nejsem sám, kdo má pocit, že Dougie nedokáže z hráčů vymáčknout všechno. Zraněných je moc, to je na jinou úvahu, ale i tak se dá mužstvo postavit docela dobře. Otázkou je, proč stále nedostávají šanci mladí hráči jako O. Burke, Grant, Riera, Iacovitti. I takový Tyler může myslím nabídnout víc než Blackstock.

A prohlášením, jako je výše uvedené, se bohužel jen potvrzuje domněnka, že Dougie Freedman je tak trochu mimo. Ztratil soudnost, zároveň ale rychle ztrácí respekt nás, fandů.

A Fawaz? Toho jistě situace, kdy Forest nejsou schopni vyhrát, ba ani střílet góly, trápí. V úterý jedou Reds do Prestonu, který v této sezoně doma nevyhrál ani jeden zápas. Pokud ani tam neuspějeme, asi se náš současný manažer East Midlands Derby proti našim odvěkým rivalům příští pátek nedočká. Nebylo by se čemu divit.

V. S., 1. 11. 2015

 

 


Spíše pesimistický začátek léta
 

Můžu říct, že z pozice fanouška Forest zažívám hodně zvláštní letní období. V minulosti jsem se vždycky těšil, až bude rozlosování, až se zveřejní čísla dresů, zajímaly mě spekulace kolem posil. Jenže teď je všechno nějak jinak. Aniž by má víra v barvy Reds nějak polevovala, nedokážu si vybavit, kdy mě léto na City Ground zajímalo méně. Přiznám se, že na mě padla jakási deziluze. Ani v časech League One to nebylo horší.

Ptáte se proč? Příčin je asi víc. Jednou je možná konec minulé sezony. Poté, co byl správně odvolán manažer Stuart Pearce, který se bohužel ukázal jako muž na cokoliv jiného než na manažerský post, a nahradil ho Dougie Freedman, zavládla krátkodobá euforie. Ale ten konec sezony byl snad ještě horší a beznadějnější než nejhorší týdny s Pearcem. Nějak převládl pocit, že tohle nikam nevede a Dougieho taktika na bránění a protiútoky nemůže přinést úspěch.

Dalším důvodem k mizerné předsezonní náladě, a možná hlavním, je situace, kam se klub dostal kvůli pravidlu FFP. Původně bylo oznámeno, že se to v Championship týká Forest, Blackburnu a Leedsu. QPR měli jít po sestupu do soudní pře, která měla dokázat, že toto pravidlo je diskriminující. Jenže co se stalo? Leedsu byly sankce odpuštěny a naši kamarádi z Yorkshire mohou utrácet dál. Teď si koupili z Leicesteru útočníka Wooda za 3 miliony. QPR patrně uzavřeli nějakou separátní dohodu s Football League a také mohou zvesela rozhazovat libry. Forest mají sice bohatého vlastníka, ale kupovat posily nemohou. Novým hráčům mohou nabídnout týdně  10 000 liber, což je suma, kterou – ač je to opravdu hodně peněz – snadno přebije mnoho klubů z Championship a dokonce i některé z League One. Pokud se nic zásadního nestane, Forest budou pod embargem ještě dobré dva roky. Ztráty v hospodaření totiž nemohou umáznout nějakým sponzorstvím (to by Fawaz dokázal sám okamžitě), ale tím, jak se „zodpovědně“ ekonomicky budou chovat. Možná by se doba zkrátila tím, že bychom prodali Lansburyho, Antonia a Osborna řekněme za 8 milionů liber (víc bychom za tuto trojku asi nedostali). Jenže jak by pak vypadal fotbal v podání Forest? 

A jsme u dalšího bodu, který na náladě nepřidá. Stav kádru. Nejlepší hráči jsou nadále zraněni a nepojedou ani na soustředění do Švédska. Osobně pochybuju, že si Cohen ještě někdy kopne, a u Reida to nevypadá o moc líp. Fryattovy problémy jsou taky nějak podezřele vleklé a Assombalonga se vrátí do hry nejdřív v příštím roce. A jinak? Máme sice dost stoperů, ale rychlostní typy, které vyžaduje moderní fotbal, mezi nimi nejsou. Máme skvělého beka Lichaje na pravou stranu, ale vlevo je vlastně jen Fox, a jeho „kvality“ jsme si mohli vychutnávat v minulém sezoně dosytosti. To je jednoznačně nejslabší článek, což poznal i trenér každého soupeře, a pokud tenhle nešťastník byl na hřišti, protivník vedl útoky jeho směrem.

V záloze je solidní konkurence a kvalita jen na krajích. Střed? Když bude mít Lansbury náladu hrát, O.K., ale to zaručeno není. Osborn je jistě nadějný a bude brzy jedním z lídrů, ale jinak? Nic moc.

V útoku je situace snad nejhorší. Blackstock po dlouhém zranění už asi nebude tím bijcem jako dřív. O Fryattovi řeč byla. Walker je dobrý, ale nezkušený a v jeho věku se na něj nedá navalit zodpovědnost. Jo, málem bych zapomněl, ještě nemáme brankáře. Veterán de Vries a nezkušený Evtimov, to asi není ideální dvojka na hru aspoň do středu tabulky.

Jasně, klub ještě nějaké hráče jistě přivede. Budou to volní agenti po skončení smlouvy. Jenže protože jim nemůžeme nabídnout vyšší plat, budou muset dostat delší kontrakt. A tenhle vzorec nefunguje pokaždé skvěle – viz Majewski. Dostal smlouvu na čtyři roky a náhle nehrál vůbec nic. Taky se zřejmě urodí nějaké hostovačky. Ovšem hráč na hostování, to nikdy není to pravé. Málokdo bojuje za cizí dres tak jako tam, kde ho platí.

Zkrátka a dobře – moc optimisticky se nám léto nevyvíjí. Takové zprávy jako že Fawaz angažoval Brazilce Falcaa do futsalového týmu spíše dokreslují zoufalost situace. A nedávné přestřelky našeho majitele na twitteru s fanoušky Derby působí dětinsky, spíš trapně.

Na realistický odhad pro to, jak si Forest povedou příští sezonu, je samozřejmě ještě brzy. Ale ve stávající podobě by tým mohl hrát maximálně o záchranu...  

 

V. S., 5. 7. 2015


 

Ohlédnutí za sezonou 2014/15

Nedávno skončený ročník Championship byl pro fandu, který ctí barvy Forest, jako na horské dráze. Začátek parádní, pak vystřízlivění a krize, poté zas oživení nadějí a konec v těžké depresi. Většinové hodnocení zní – raději zapomenout.

Ale zapomínat bychom neměli, naopak se dá v minulé sezoně najít řada momentů, z nichž bychom se mohli poučit. Tedy – my ani tolik ne, spíše klub samotný.

Připomeňme si nejprve léto. Nový manažer Stuart Pearce přivedl několik nových hráčů, a přes podivné šachy s přestupem Darlowa a Lascellese, kteří se na rok ještě vrátili na hostování, se zdálo, že mužstvo je posílené slušně. Střelecká mašina z nižších soutěží Britt Assombalonga byl sice hodně drahý, ale znamenal příslib gólů. Další nový útočník Matty Fryatt měl za sebou bohaté zkušenosti z Championship a zkusil si i nejvyšší soutěž. Záložníci Michail Antonio a Chris Burke měli přinést oživení křídelní hry, což byl delší dobu docela problém, stoper Michael Mancienne představoval nepochybnou infúzi fotbalové kvality. A v neposlední řadě byli připraveni hrát uzdravení dlouhodobí marodi Andy Reid a Chris Cohen.

Reds vlétli do ligy impozantně. Manažer Stuart Pearce zažil před prvním zápasem proti Blackpoolu fantastické přijetí, které si legenda zaslouží. Forest vyhráli premiéru přesvědčivě 2:0, i když bylo jasné, že Blackpool bude patřit ke slabším účastníkům soutěže. Ale i další zápasy dopadly dobře, přinejmenším výsledkově, takže po šesti utkáních Forest vedli tabulku se 14 body. Pravdou je, že výhry v Bournemouthu a v Sheffieldu nad Wednesday byly dosaženy s velkou dávkou štěstí.

Tím šestým zápasem v pořadí byl v jistém smyslu zlomový duel doma s Derby County. Forest nastoupili v podstatě v nejsilnějším možném složení, v ideální sestavě, která určitě stojí za připomenutí: Darlow – Hunt, Mancienne, Hobs, Lichaj – Cohen, Reid – Burke, Lansbury, Antonio – Assombalonga. V této sestavě hra, kterou Pearce ordinoval mužstvu, fungovala. Klíčovou roli hráli stažení záložníci Reid s Cohenem. Klasickým defenzivním štítem byl v tomto pojetí Cohen, zatímco Reid poté, co mu byl poslán získaný míč, z hloubi pole zakládal útočné akce. Při ztrátě míče mužstvo sahalo k vysokému presinku, na který mělo vhodné typy hráčů – ať už Assombalongu, oba krajní záložníky nebo beky, kteří hráli hodně vytaženi. Lansburyho přínos se využíval při útočení, on není typ na získávání míče na polovině soupeře. Dvojice Hobbs-Mancienne představovala velmi kvalitní stoperskou dvojici. Hobbs, tvrdý muž a výborný hlavičkář, vedle něj Mancienne, inteligentní fotbalista, který se sice nezapojuje do útočných akcí, ale má cit pro rozehrávku. 

 

Zlomový byl zápas s Derby proto, že ve zmíněné nejsilnější sestavě Forest už nikdy nenastoupili. V utkání se zranili dva nejdůležitější hráči sestavy, Cohen a Reid, a zbytek sezony strávili na marodce. Zdravotní problémy si odnesl také Hobbs a vypadl ze hry na několik dalších měsíců. Remíza s největším rivalem ani tolik nebolela, horší byly vyhlídky na další zápasy bez zásadních opor.

Forest krátce po East Midlands Derby zdolali doma po dramatické otočce Fulham 5:3, ale výsledek byl kouřovou clonou, která zakrývala blížící se problémy. Manažer Pearce měl především těžkou hlavu z toho, kdo zaskočí při zachování systému hry na místa zraněné dvojice Reid-Cohen. A to byl opravdu tvrdý oříšek. Zkoušel tam Osborna, Tescheho, Vaughana i Lansburyho, jenže ani jedna dvojice nefungovala, jak by měla. Navíc v obraně chyběl Hobbs. Mancienne to bez něj měl velmi těžké, protože Lascelles tak spolehlivý nebyl, dost často chyboval, a i když se později vrátil uzdravený Wilson, o moc lepší to nebylo. Kelvinova ztráta formy byla hodně vidět.

Po zápase s Fulhamem následovalo devět zápasů bez vítězství. Reds začali dostávat hodně gólů, protože nejdůležitější část sestavy – střed – nedržel pohromadě. Za této situace nefungovala sázka na aktivní presink. Když se mužstvo snažilo útočit po lajnách, nevycházelo to, protože soupeři se na tuto ofenzivní variantu dokázali připravit. Zpětné přihrávky tedy často směřovaly k obráncům, kteří nedokázali najít volného spoluhráče v záloze, dostávali se rázem pod tlak a řešením bylo nakopnutí míče dopředu. Hra Forest se pomalu ale jistě stávala nekoukatelnou. Vzpomeňme si na zápasy doma s Blackburnem nebo s Brentfordem. 

8. listopadu přijel silný Norwich a v poločase zaslouženě vedl. Po změně stran ale Forest zabrali a gólem v poslední minutě výsledek otočili k velmi nečekanému vítězství. Následně Reds suverénně vyhráli 3:0 ve Wolverhamptonu a zdálo se, že se vrací pohoda. Jenže přišlo dalších sedm zápasů bez vítězství, v nichž Pearce točil sestavou jak na kolotoči, jeho zoufalství se promítalo i do neustálých změn rozestavení, zkoušel 4-4-2 a dokonce i 3-5-2. Nikam to nevedlo. Nakopávané míče už nebyly řešením z nouze, nýbrž jednou ze základních herních variant. Obvykle balón putoval po několika přihrávkách dozadu doleva k Foxovi, který to napálil diagonálně na Assombalongu nebo Burkea a většinou z toho byl ztracený míč.

Jako blesk z čistého nebe pak zapůsobilo senzační vítězství v Derby. Rams byli tehdy ve formě, útočili na přímý postup a nastoupili v roli jasného favorita. Když si dal v prvním poločase Lansbury vlastní gól, vypadalo vše na jasné vítězství domácích. Ale v závěrečné fázi utkání nejprve Assombalonga srovnal a v nastaveném čase Osborn parádní střelou po rychlém protiútoku zařídil nečekané tři body. Byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků celé sezony.

Ale místo toho, aby na tomto výsledku Reds začali stavět, následovalo další trápení na hřišti Fulhamu a posléze katastrofální výkon a porážka s Millwallem. Po tomto utkání to už Fawaz nevydržel a Pearce z postu manažera vyhodil. Jasně, mnoho fanoušků mu to mělo za zlé a mnozí mu to doteď nemůžou odpustit. Ale pod Pearcovým vedením se loď s vlaječkou Forest začínala potápět. Ve vzduchu visela hrozba boje o záchranu. Hra byla čím dál horší a hráči působili, že neví, co se od nich na trávníku očekává. Mám za to, že majitel udělal nejlepší možný krok, který navíc vyžadoval pořádnou dávku odvahy.

Překvapivým nástupcem na postu manažera se stal Dougie Freedman. A Forest najednou začali vyhrávat! Bylo to až neuvěřitelné, jak se někteří hráči zlepšili, například Lansbury nebo Lichaj. Stínem bylo těžké zranění Assombalongy, ale i bez něj se dařilo. Freedman evidentně zjednodušil taktiku, postavil hru víc na obraně a na rychlých protiútocích. Nechával hrát a tvořit soupeře – a Forest uměli trestat z brejků. Z deseti zápasů tým nasbíral 23 bodů a najednou se začínalo mluvit o šanci na play-off. To ovšem bylo bláhové, vzepjetí týmu nevydrželo, po porážkách v Norwichi a s Wolves bylo po nadějích. Předtím ale Reds dokázali porazit i velké postupové aspiranty Bournemouth a Middlesbrough.

Závěr sezony už byl zase velmi špatný. Forest z posledních osmi zápasů získali jen dva body a fanoušci byli rádi, že sezona končí. Čtrnácté místo v tabulce nic neřeší, ale není dobrou vizitkou, to si musíme přiznat. Dnes už víme, že angažování slavného jména, klubové legendy Stuarta Pearce na místo manažera, nebylo dobrým krokem. Emoce by neměly ovládat tak důležité rozhodnutí, koho pověřit vedením týmu.

Dougie Freedman je nadějný a pracovitý manažer, věřme, že dostane čas a Fawaz dokáže být trpělivý. Nebude to snadné. Klub se dostal kvůli FFP a z něj vyplývajícího embarga na přestupy do prekérní situace, kdy má zkomplikované posilování mužstva. V létě samozřejmě můžeme očekávat odchody některých opor. Nikdo netuší, jestli se vrátí Reid s Cohenem, kdy bude fit Assombalonga, kolik toho zdraví dovolí odehrát věčně zraněným Hobbsovi, Wilsonovi či Fryattovi.

Užijme si prozatím klidu, ať do nové sezony vkročíme i jako fanoušci odpočinuti a s elánem. Potřebujeme to. Závěr sezony byl hodně frustrující...

V. S., 27. 5. 2015


 

Rozdíloví manažeři?

Tak tu máme velice úspěšný start nového manažera Dougie Freedmana, ale vraťme se na začátek sezóny.

S velikým ohlasem vstoupila na domácí pažit 9. 8.2014 legenda klubu Stuart Pearce. Premiéra to byla vítězná, když Forest porazili Blackpool 2:0. Ve druhém utkání Forest remizovali v Boltonu 2:2 a ve třetím dokázali obrat Bournemouth o tři body na jejich hřišti, a tak jsme od 3. kola obsadili první příčku v tabulce, kde jsme vydrželi až do kola osmého. To byl více než snový vstup Stuarta Pearce. V 9. až 11. kole jsme byli na druhé postupové příčce. Jenže od 12. kola přišel sešup tabulkou, kde jsme se zastavili po 16. kole až na 13. místě. V 8. až 16. kole Forest nevyhráli ani jeden zápas. V 17. a 18. kole přišla dvě vítězství a fanoušci očekávali vzestup tabulkou. Nic takového se bohužel nestalo a naopak následovala další série bez výhry, tentokráte v kolech 19. až 25 a Forest se nadále pohybovali středem tabulky. Ve 26. kole jsme se dočkali vítězství v derby s Derby 2:1, kde fanoušek Forest očekával spíše jednoznačnou porážku od rozjetých beranů, kdežto Forest trápila krize, jak se patří. Ve 27. kole a ve 28. kole opět přišly dvě porážky, a to už bylo moc i na majitele Forest, a tak byla ikona klubu Stuart Pearce odvolán.

Na post manažera byl jmenován "nějaký" Dougie Freedman, "nějaký" bývalý hráč Forest. Manažerská rošáda proběhla během několika hodin, až z toho byl fanoušek Forest zaskočen a nestačil se divit, co se to v klubu děje. Připomeňme si, jak Forest zahráli pod novým manažerem:

29. kolo: Brighton - Forest 2:3

30. kolo: Forest - Wigan 3:0

31. kolo: Blackpool - Forest 4:4

32. kolo: Forest - Bolton 4:1

33. kolo: Forest - Bournemouth 2:1

34. kolo: Reading - Forest 0:3

5 výher, 1 remíza a skóre 19:8!

Po 34. kole jsou Forest na tom tak, že jim v tabulce patří 9. místo a na 6. místo zaručující play-off ztrácí 10 bodů. Do konce soutěže chybí ještě 12 kol, a tak je ve hře 36 bodů a při pokračování této série, náročnosti soutěže, myšlenkou, že i týmy před námi budou ztrácet... To ať si fanoušek doplní sám.

A co je za vzestupem Forest? Freedman se nebál zařadit do základu již odepsaného Collinse, prostor dostali Antonio, Burke a Paterson. Lansbury chytil druhý dech, přestalo se točit se sestavou a hlavně rozestavením, nikdo se nevymlouvá na zranění a klukům konečně někdo vysvětlil, co a jak mají hrát... Nechci se tu nějak pouštět do hodnocení legendy Stuarta Pearce, ale ne každá legenda klubu, ne každý skvělý hráč může být úspěšný i v roli manažera. A že těch legend co to zkoušelo, po světě běhá...

COYR!

 

 Belda, 1. 3. 2015

 

 

Pohádka, která nemá šťastný konec

Milé děti, poslechněte si pohádku z krásné země nacházející se ve velké ostrovní říši. Možná, že vám přinese jedno velké ponaučení.

Bylo nebylo, před lety se v této zemi proslavil válečník, který v červené zbroji ve vojsku pod červeným praporem svedl spoustu vítězných bitev, v nichž prokázal odvahy jako nikdo jiný. V těch bitvách byl tak úspěšný a statečný, že ho do svého vojska mnohokrát povolala i samotná královna.

Pak jednoho dne červenou zbroj odložil a vydal se v novém brnění putovat po dalších krajích této veliké země. Až jednoho dne pověsil meč a štít na zeď a už nikdy se jako válečník žádného boje nezúčastnil. Královna ho tedy požádala, aby vychovával mladé válečníky a on se snažil jak nejlépe uměl naučit je něco ze svého umění.

Mezitím vojsko pod červeným praporem ztratilo mnoho ze své někdejší slávy. V bitvách spíše prohrávalo než vyhrávalo a lid, který mu tolik věřil, byl den ode dne smutnější. Na lepší časy se zablýsklo, když se dostalo pod správu sultána z dalekého Orientu. Sultán měl pokladnici plnou zlata a šperků a rozhodl se vrátit tomuto vojsku ztracenou hrdost. Jenže ne a ne najít toho správného vojevůdce. Až se po několika pokusech obrátil na našeho hrdinu. Dal mu k ruce vše, co správný vojevůdce potřebuje - zbraně, koně, vozy i mladé válečníky. Nový vojevůdce mohl do svých šiků naverbovat další vojáky podle svého uvážení.

Když pak konečně vstupoval do arény, lid byl přešťastný a vítal ho jako svého zachránce. Posléze svedl několik bitev a vojsko pod červeným praporem své protivníky rozmetalo na padrť. Odvaha a pýcha se vrátily zpět.

Ale pak se něco stalo. Když rána začala být chladná a dny se krátily, na bitevním poli bylo naše vojsko najednou těžkopádné, zbraně jako by nebyly dostatečně pevné a samotní vojáci stěží popadali dech.

A bylo to čím dál horší. Vojevůdce lidu nadále hlásil, že vše se v dobré obrátí a vojsko začne vítězit. Jenže skutečnost byla úplně jiná. Vojáci pod červeným praporem opouštěli bojové formace, nedokázali čelit neustálým výpadům nepřítele. A vojevůdce? Nevěděl kudy kam. Moc pozdě si uvědomil, že být vojevůdcem je daleko složitější než bojovat jako slavný válečník. Jeho vojsko teď byla schopna vyhnat z bojiště kdejaká tlupa pobudů.

Sultán si našeho vojevůdce natolik oblíbil, že mu dlouho věřil a neustále ho podporoval. Když však viděl, že jeho vojáci úplně ztratili schopnost vést boj, a kdysi slavný muž v červené zbroji s tím nic nedokáže udělat, sultánovi došla trpělivost. Poděkoval mu za všechno dobré, ale zároveň ho propustil ze služby.

Lid se začal bouřit. Jak může být náš hrdina vyhnán, když má takové zásluhy?! Ano, všichni věřili, že i tato pohádka musí mít šťastný konec... Ale tahle mezi ně nepatří.

Sultán si našel nového vojevůdce, který ve vojsku musí probudit ztracenou odvahu a statečnost. Jestli se mu to podaří, to nikdo neví.

A náš hrdina? Odebral se na svůj hrad léčit bolavou duši, protože byl vždy hrdý na červený prapor, pod nímž bojoval. Bohužel, osud mu tentokrát ani trochu nepřál...

 

V. S., 2. 2. 2015

 

 

Přiznejme si to - Pearce potřebuje čas

Vítězství nad Norwichem přerušilo bídnou sérii Forest, kvůli které se tým, nedávno ještě trůnící na špici, propadl do středu tabulky. Je to obrovská vzpruha hlavně po psychické stránce, hráči a manažer alespoň nemusejí poslouchat neustálé poznámky o výsledkové krizi.

Tento zápas je ale jen jednou zastávkou na velmi dlouhé cestě. Nezapomínejme, že ho Reds vyhráli i díky ohromné přízni štěstí. Takhle otočit zápas v posledních minutách a v situaci, kdy mužstvo opravdu nehraje dobře (nic si nenalhávejme, výkon byl navzdory zlepšení ve druhé půli sotva průměrný), to se jen tak nevidí.

My, fanoušci, jsme se po skvělém vstupu do sezony namlsali a hned jsme viděli v týmu kandidáta na postup. Nic proti tomu, euforii se na základě několika dobrých výsledků v krátkém období podlehne snadno. A byli jsme ochotni přivřít oči i nad některými velmi šťastnými výhrami, jako byla například ta v Bournemouthu. Posléze zákonitě přišel půst, ale nehledejme v tom jen absenci Reida a Cohena, i když je bez diskuse, že právě tito dva záložníci mužstvu velmi chybí. Své sehrála i ztráta Hobbse, dirigenta obrany. Všichni tři jsou navíc vůdčími typy hráčů – a kolik takových najdeme v aktuální sestavě? Moc ne, jestli vůbec někoho.

Zní to jako klišé, ale co Stuart Pearce potřebuje, je především čas. Měli bychom zapomenout na sny o okamžitém postupu do Premier League. Mužstvo sice má ve své sestavě řadu schopných fotbalistů, ale hraje spolu pohromadě vlastně jen necelé čtyři měsíce. Především se pak sám Pearce a jeho trenérský tým potřebuje dokonale adaptovat na Championship, protože ji až tak dobře nezná a jak všichni ví, skutečně to není jednoduchá soutěž. Podívejme se tam, kde manažer má trpělivého vlastníka a dostal čas k uskutečnění svých dlouhodobých plánů – v Leicesteru Nigel Pearson zpočátku také neměl výsledky, ale v minulé sezoně už vládl a postoupil. Mick McCarthy v Ipswichi také dlouho tápal, ale evidentně jeho práce teď přináší ovoce. Přesně takový přistup a podporu potřebuje manažer Forest. Jeho velkou výhodou je, a to si snad uvědomuje i Fawaz, že za ním budou fanoušci stát déle než v případě někoho jiného. Přece jen je to jedna z největších hráčských legend klubu. Být na lavičce Cotterill nebo McLeish, odpor z tribun by už nepochybně byl mimořádně hlasitý.

Buďme soudní a – opakuji to slovo již potřetí – trpěliví. Pokud se Forest v této sezoně probojují do play-off, bude to úspěch. Pro tým, který se ještě neustálil a je pořád v procesu vývoje, je i dosažení top 6 metou položenou dost vysoko. Tento ročník Championship je vyrovnanější než ten minulý. Reálnou šanci na postup nebo minimálně na play-off má tentokrát více týmů. Vyloženě slabý je jen Blackpool. Ještě ve spodních patrech tabulky čekají mužstva, která se mohou zvednout a po vydařené sérii do pořadí nahoře promluvit.

Možná se někomu bude zdát tato úvaha alibistická a neambiciózní, já si ale myslím, že především odráží reálný stav situace. Vítězství nad Norwichem bylo skvělé, zároveň ale ukázalo, že Forest musí ještě urazit hodně dlouhou cestu, než budou silným týmem bez výkyvů. A právě takovým musejí být, aby mohli hrát o postup.

V. S., 10. 11. 2014

 

 

Není třeba panikařit, ale je čas na plán B...

Tak za sebou máme dva ligové zápasy s výsledkem 0:0. Optimista řekne - skvělé, nedostali jsme gól, většině naopak přirozeně vadí, že jsme ho nedali a nevyhráli. Obzvlášť když to bylo proti soupeřům, které by Forest při svých ambicích měli zdolat.

Problém, který se tentokrát odhalil v plné nahotě, je absence typického kreativního záložníka. Tedy ne že bychom ho v sobotu neměli. Ben Osborn odehrál aspoň v úvodní třetině hry slušný zápas, ale nebylo to ono. Je to jasné, chybí konkrétní osoba. Andy Reid.

V zápase proti Fulhamu jsme si možná říkali, že to bez něj nebude tak hrozné, vždyť jsme dali pět gólů. Jenže problém je v tom, že soupeři už prohlédli naše útočné zbraně a Antonio s Burkem, kteří v úvodních kolech ničili protivníky výpady po křídlech, byli na Millwallu i teď proti Brightonu eliminováni. Osbornovi chybí zkušenosti a další hráč, na němž by měly spočívat kreativní schopnosti, Henri Lansbury, hrál vyloženě pod psa. Před zápasem se navíc zranil další ze záložníků, kteří umí přihrát - David Vaughan. Jeho zranění je přitom natolik bizarní, že je pro tohoto středopolaře až příznačné. Při rozcvičování ho někdo trefil míčem a bylo z toho svalové zranění... Zažili jste tohle někdy? Třeba při zápasech na okresní úrovni...?

Stuart Pearce samozřejmě doufá, že se Reid uzdraví co nejdříve. Bohužel i on je ve svých 32 letech náchylnější na zranění než dřív. Proto je třeba myslet na jinou variantu, abychom nedopadli jako na jaře. Bez Reida evidentně nefunguje systém 4-2-3-1, kde irský pořízek hraje jednoho ze dvou stažených středních halvů. On nevyniká právě pohyblivostí, ale když vedle něj hrál Cohen a před nimi Lansbury, vše fungovalo skvěle a Andy měl prostor na své chytré přihrávky. Ale teď je na čase postavit se situaci, protože Championship letí závratnou rychlostí a ztrácet další body by bylo zlé.

Nabízejí se dvě možnosti. Za prvé je možné typ hráče jako Reid získat na hostování. Což je ale složité. Kreativní záložníci jsou úzkoprofilové zboží a z Premier League nám těžko zapůjčí nějakého velmi schopného špílmachra. Nehledě na to, že by to byla investice do platu až někam přes 30 tisíc měsíčně, což by v týmu nedělalo dobrotu.

Tou druhou variantou je přejít na přímočařejší systém 4-4-2 se dvěma útočníky. Tedy Fryatt a Assombalonga. Fryatt by již měl být zdráv. Ovšem s Assombalongou by úplně v klidu mohl hrát na hrotu Antonio. Je to bijec, umí podržet míč, je mimořádně rychlý a s tahem na branku. Na jeho místě na kraji by mohl hrát třeba nevyužitý Paterson.

Buďme rádi, že nám funguje obrana s brankářem. Karl Darlow má skvělou formu, tak nezbývá než přát si, že jeho prodej do Newcastlu byl skutečně jen obchodní trik, jak se proslýchá, a že ho Fawaz i s Lascellesem hodlá po sezoně vykoupit zpět. Na pravém beku exceluje Hunt a ve středu jsme možná našli ideální dvojici Mancienne-Wilson. Posila z Hamburku hraje výborně a Wilson se po zranění dostává do bývalé formy. Jen vlevo by měl místo velmi nevypočitatelného Foxe hrát daleko spolehlivější Lichaj.

Ale hlavní úkol pro Stuarta Pearce spočívá ve vyřešení ofenzivní činnosti záložní řady ve spojení na útočnou vozbu... Uvidíme v nejbližších dnech.   

V. S., 29. 9. 2014

 

Přestupové machinace

V tomto článku se trošku blíže podívám na to, co se ve Forest stačilo odehrát za pouhé tři dny.

Pondělí 4. 8. 2014:
Za cenu 7 milionů liber byly prodány naše mladé pušky – Darlow s Lascellesem. Fandové toto rozhodnutí přijali se značnou nelibostí a nic na tom nemění ani fakt, že je Newcastle ponechá pro tuto sezónu na City Ground v rámci hostování.

Úterý 5. 8. 2014
Majitel klubu Fawaz Al-Hasawi vydal prohlášení, že za prodejem obou hráčů je velice kontroverzní pravidlo Financial Fair Play a Forest by se měli tímto prodejem vyhnout případnému přestupovému embargu v roce 2015.

Středa 6. 8. 2014
Za přestupovou částku 1,5 milionů liber přišel do Forest  Michail Gregory Antonio. Večer pak přišla informace, že za cenu 5,5 milionů liber (!!!) Přestupuje do Forest Britt Assombalonga, což se nakonec oficiálně potvrdilo.

A já se ptám, proč se tedy v úterý lhalo prohlášením, že prodejem Darlowa s Lascellesem za cenu 7 milionů liber dojde k urovnání částek za předešlé hospodaření kvůli pravidlu FFP, a proč se tedy hned druhý den po prohlášení koupí Antonio za 1,5 milionu liber a Assombalonga za 5,5 milionu liber? Proč se vlastně prodají dva hráči, odchovanci klubu a proč se koupí dva naprosto neznámí hráči???

O tom, že nebyl manažer Stuart Pearce o této přestupové machinaci (Darlow, Lascelles) informován, že byli prodáni za jeho zády, ví snad celá Anglie, a tak doufám, že byl alespoň informován, že do klubu přišel nejdražší hráč historie Assombalonga. Nebudu tu hodnotit tuto posilu. Ať si každý udělá svůj vlastní obrázek, ale pokud má někdo k 14. 6. 2014 tržní přestupovou hodnotu 880 tisíc liber (zdroj www.transfermarkt.co.uk) a je koupený za 5,5 milionů liber, tak to považuji za dost nadstandardní přestup. Tohoto hráče neznám a ani jsme ho neviděl nikdy hrát, ale za částku 5,5 milionů liber si dokážu představit trošku zvučnější posilu. Do konce přestupového období zbývá něco přes tři týdny a pokud to Fawaz Al-Hasawi myslí s pravidlem FFP vážně, lze očekávat že naše řady opustí pravděpodobně Cox, Lansbury a Mackie.

Belda, 7. 8. 2014

 

4. dubna
Nottingham Forest je v dobrých rukou


Novým manažerem Forest je od léta Stuart Pearce. Neuvěřitelný, až nostalgický návrat legendy.

Jako kdyby se Sparty ujal Jan Berger. Nebo Bayernu Franz Beckenbauer. Nebo Ajaxu Johann Cruyff.

Ano, fanoušky bezvýhradně milovaný hráč přebírá tým, aby mu vrátil jeho dřívější lesk.

Ale Stuart Pearce a Forest, to není jen o vzpomínkách na lepší časy a o naději. V osobě nového manažera přichází schopný fotbalový expert se zkušenostmi, mimořádnými kontakty, muž, kterého respektuje celá fotbalová Anglie. A také je to člověk, který před profesionální hráčskou dráhou normálně chodil do práce, takže moc dobře ví, co je to takzvaně obyčejný život bez milionů na kontě.

Pearce toho sice v ligovém fotbale moc neodtrénoval, ale nikdo nemůže říct, že by si v Manchesteru City vedl špatně. Anglickou jedenadvacítku jednou dotáhl do finále a jednou do semifinále mistrovství Evropy. V týmu přitom ani často neměl nejlepší hráče té věkové kategorie. Působil jako asistent u reprezentace a vedl olympijské reprezentační mužstvo. O trénování toho ví dost. A jeho charakter, nesmlouvavá, ale férová osobnost, je další velké plus.

Nottingham Forest je v dobrých rukou.

 VS, 4. 4. 2014

 

 

 

 

Další komentáře:

Po dobrém začátku hořký konec (4. dubna 2014)
A co dál, Billy? (16. března)
Lansburyho zranění je zásahem do systému (11. února 2014)
Leden - to je ve fotbale nejhorší období (28. ledna 2014)
Billy Davies a jeho kontrakt - námět k zamyšlení (22. října 2013)
Informační embargo na City Ground (23. srpna 2013)
Slavia? K smíchu, ale zažili jsme něco podobného (20. srpna 2013)
Championship je tady! (3. srpna 2013)
Základní sestava? To je rébus (27. července 2013)
Kolik bodů bude stačit? (8. dubna 2013)
Billy Davies vrátil na City Ground optimismus (19. března 2013)
Billy Davies podruhé ve stejné řece (10. února 2013)
Jsme celé fotbalové Anglii pro smích (5. února 2013)
Obrana je základ
(4. ledna 2013)
McLeish chce pro Forest to nejlepší (29. prosince 2012)
Vlastníci mění strategii. To je důvod vyhazovu Seana O’Driscolla (27. prosince 2012)
Forest pod vládou Kuvajťanů. Zatím pohoda (29. října 2012)
Změny se zhodnotí. Ale buďme chvíli trpěliví (12. srpna 2012)
Do konce sezony chybí šest kol (5. dubna 2012)
Klub se topí v obrovských problémech (20. ledna 2012)
Ohlédnutí za rokem 2011 (leden 2012)
Nigel Doughty to hodlá na City Ground zabalit (říjen 2011)
Proč musel McClaren skončit? (říjen 2011)
Billy Davies musel odejít. Proč se tak stalo?
Jaký byl rok 2009 na City Ground?
Ohlédnutí za sezonou 2007/2008 (8. května 2008)
Posily přišly. Teď musí přijít výsledky (24. ledna 2006)
Mr. Megson, je čas odejít! (2. ledna 2006)
Otazníků je nějak moc (10. 11. 2005)

 

Komentáře 2003-2005