Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři

Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy
Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory





Stuart Pearce - muž, kterému v žilách
proudí krev Nottinghamu Forest

Občas se povede, že se trenérem fotbalového týmu stane člověk, který si jako hráč v daném klubu vysloužil status legendy. Dokonce té největší legendy. A někdy se dokonce přihodí, že takové spojení skvěle funguje a přináší úspěchy. Za všechny příklady uveďme Johana Cruyffa v Ajaxu nebo Franze Beckenbauera v Bayernu Mnichov. Osobnost od začátku těží z respektu, který k němu všichni kolem chovají, a pokud ho dokáže pozitivně využít, jsou základy položeny na svém místě.

V Nottinghamu Forest je od tohoto léta manažerem Stuart Pearce. Asi sotva bychom našli mezi fanoušky uznávanějšího fotbalistu, který kdy oblékal červený dres. Snad jen John Robertson se tomuto postavení může hodně blížit. I když Pearce bude čelit velkému tlaku, už skutečnost, že se právě on ujal týmu a ambiciózní výzvu přijímá, asi naprostou většinu příznivců Forest musela nadchnout. Nejde jen o to, jaký byl „Psycho“ hráč. Má respekt jako osobnost, je to chlap s charakterem, založením bojovník, člověk s náturou vítěze. Nikdy to nebyl typ primadony s nagelovanou hlavou, která se zajímá v první řadě o sumu, kterou má ve smlouvě, a pro niž je slovo loajalita pojem, jenž neumí pochopit.

Fotbalisté, kteří v anglické lize od poloviny 80. let celou další dekádu brousili pravou stranu hřiště, by mohli vyprávět. Mockrát měli pocit, že mají míč na noze a mohou odcentrovat nebo proniknout do šestnáctky soupeře. Jenže najednou... křuch! Zničehonic přiletěla noha jak z oceli, míč vypíchla a ještě nešťastníka dojela tak, že si celou situaci pamatoval ještě hezky dlouho. Právě zasáhl do hry Stuart Pearce. Nejlepší levý bek anglických trávníků své doby...

V době, kdy Stuart kopal za Nottingham Forest, dorazilo k němu několik opravdu vážných nabídek na přestup. Nejvíce ho chtěli v Glasgow Rangers a pak také v Manchesteru United. Když Alex Ferguson s Martinem Edwardsem přijeli do Nottinghamu vyjednávat o nabídce na Old Trafford, nechal je manažer Brian Clough hodinu čekat a pak jim vzkázal, že na ně nemá čas. Prostě se o prodeji svého klenotu vůbec nehodlal bavit. Jenže tehdy nechtěl odejít ani sám Pearce. Dokonce zůstal i poté, co Forest v roce 1993 sestoupili – tým byl v té sezoně tak rozhozený a ovlivněný Cloughovým alkohlismem, že záchrana by se rovnala zázraku. Kapitán Forest se rozhodl zůstat i ve druhé lize a pomoci novému manažerovi Franku Clarkovi. V očích fanoušků Reds Pearce zase ohromně stoupl a všem stranám se jeho rozhodnutí vyplatilo...

O   O   O

Stuart Pearce jako rodák z Londýna odmalička fandil Queens Park Rangers, a když bylo jasné, že má velice slušné fotbalové nadání, zkoušel se dostat do mládežnického týmu tohoto klubu. Jenže nepodařilo se. Pearce tedy první roky své hráčské kariéry spojil s klubem FC Wealdstone, kde od svých šestnácti působil celkem pět let. Ač to byl fotbal na neligové úrovni, razantní a bojovný levý bek na sebe natolik upozornil, že po něm v roce 1983 skočilo Coventry City, kam přestoupil za 30 000 liber. O dva roky později – a za desetkrát vyšší částku – putoval společně s Ianem Butterworthem do Nottinghamu Forest.

Pearce na City Ground přišel v době, kdy už byla evropská sláva Forest pryč, klub měl za sebou krizi z pomistrovské kocoviny a Brian Clough začínal budovat nové mužstvo. Ve stejnou dobu jako on přišel také záložník Neil Webb, v dalších několika letech rovněž velice výrazná persona týmu. Stuart už ve své první sezoně odehrál 28 zápasů v řadě a všem bylo jasné, že se Cloughovi povedl kauf jako hrom. Nekompromisní, tvrdý a rychlý bek, který navíc dokázal skvěle zahrávat přímé kopy. Fanoušci Forest mu brzy pro jeho způsob hry přidělili přezdívku „Psycho“, která se ujala v celé Anglii. Postupem času začal prokazovat ohromné vůdčí schopnosti, a tak se právem stal kapitánem mužstva. Propracoval se také do anglické reprezentace, za niž odehrál přes sedm desítek zápasů (a i tam několikrát vedl tým jako kapitán).

Anglické kluby v 80. letech nemohly startovat v evropských pohárech (což byl trest za výtržnosti liverpoolských rowdies při finále PMEZ v Bruselu) a Forest o několik účastí přišli. Dvakrát byli v té době na třetím místě v lize, dvakrát vyhráli Ligový pohár. K tomu připočtěme finále F. A. Cupu a další finále Ligového poháru. Pearce sám k tomu řekl, že kdyby měli ještě dva opravdu špičkové hráče, určitě by aspirovali na mistrovský titul.

V roce 1990 byl Stuart smutným hrdinou vystoupení Anglie na mistrovství světa – neproměnil jednu z penalt v semifinále proti Německu a Albion nakonec skončil bez medaile. Na hřištích nejvyšší anglické soutěže mu to fanoušci soupeřů dávali pocítit. V září 1990 hráli Forest ligový zápas na půdě Manchesteru United a z tribun Old Trafford se neustále neslo skandování: „Psycho is a German!“ Pearce ho dokázal umlčet po svém. Přišla situace, kdy domácí hráč fauloval před vápnem, Stuart si postavil míč k přímému kopu a napálil ho do šibenice branky United. Tribuny ztichly a Forest si odvezli vítězství 1:0.

Ještě slavnější gól z přímého kopu vstřelil Pearce ve finále F. A. Cupu v roce 1991. Po faulu Paula Gascoigna (který se při něm těžce zranil) poslal Forest do vedení proti Tottenhamu. Ovšem vedení 1:0 nestačilo, Spurs se v prodloužení radovali z vítězného gólu. Traduje se, že tento zápas znamenal definitivní zlom v přístupu a chování Briana Clougha. Alkohol definitivně zvítězil a Pearce jako opravdový lídr musel svým způsobem suplovat i trenérskou práci. V sezoně 1992/93 Forest sestoupili, nemalý podíl na tom mělo i Stuartovo zranění, který chyběl v téměř dvaceti ligových zápasech.

Všeobecně se očekávalo, že po pádu do nižší soutěže bude Pearce následovat Roye Keana či Nigela Clougha a přestoupí, aby mohl dál hrát Premier League. I proto, aby si udržel reprezentační dres. Jenže „Psycho“ zůstal, stal se hlavní oporou a prodlouženou rukou nového manažera Franka Clarka a pomohl Forest k návratu a v ročníku 1994/95 k třetímu místu mezi elitou. V další sezoně Forest postoupili až do čtvrtfinále Poháru UEFA. „Věčná škoda, že jsme dřív nemohli startovat v pohárové Evropě,“ vzpomínal Pearce. „S naším stylem hry na protiútoky bychom se určitě prosadili.“

Svou dlouholetou loajalitu k Nottinghamu Forest prokázal nejen tím, že odmítl lákavé nabídky od konkurence. Vymezil se i vůči největšímu rivalovi klubu: „Ne že bych k Derby County necítil respekt. Ale musím říct, že bych pro tento klub nemohl nikdy pracovat, a to v jakékoliv roli. A tím opravu myslím nikdy. Možná si lidi řeknou, že je to směšné, ale tak to prostě je. Dokonce i tehdy, kdybych byl v zoufalé situaci a Derby by bylo jediným klubem, který by mě chtěl, bych to nemohl udělat. To bych radši šel na pracovní úřad a počkal si na jinou šanci.“ Také řekl, že zápasy s Derby na jejich stadionu pro něj znamenaly vždy vrchol sezony. Před začátkem utkání vyslal směrem k domácím fandům nějaké provokativní gesto a pak si celý zápas užíval, jak ho celý stadion nenávidí. Když házel aut, létaly na něj z hlediště mince, zapalovače i plivance. Ale „Psycho“ to bral jako motivaci.

Stuartu Pearceovi prostě za ty roky působení na City Ground začala v žilách proudit krev Nottinghamu Forest. A fanoušci ho milovali – pro jeho neustálou bojovnost, burcování spoluhráčů, pro to, jak z řeči jeho těla cítili, že by se pro Reds roztrhal. Také pro jeho gólové oslavy, které vždy směřovaly k fanouškům. Ti se s ním navíc dokázali ztotožnit – Pearce pocházel ze skromných poměrů, byl vyučeným elektrikářem (dokonce na začátku svého působení v Nottinghamu Forest si do klubového zpravodaje podal inzerát, v němž nabízel kompletní elektrikářské práce!), měl rád punkovou hudbu a neváhal za ní chodit na koncerty.

O   O   O

Vstup do sezony 1996/97 byl ovšem katastrofální Forest se usadili na sestupových příčkách a v prosinci vedení odvolalo Franka Clarka. Hrajícím manažerem byl jmenován – Stuart Pearce. Hned v prvním duelu tým dovedl k vítězství nad Arsenalem 2:1. V lednu byl zvolen manažerem měsíce. Jenže mise nakonec úspěšná nebyla, především kvůli obrovskému počtu remíz Forest nasbírali málo bodů a sestoupili.

Teď už Stuart Pearce City Ground opustil. Bylo mu pětatřicet a ještě si chtěl Premier League zahrát – přišly tedy štace v Newcastlu a West Hamu (tam byl dokonce zvolem hráčem roku), v poslední sezoně hráčské kariéry pomohl v roce 2002 Manchesteru City k postupu do Premier League. V posledně jmenovaném klubu zahájil kariéru trenéra, nejprve asistoval Kevinu Keeganovi, pak povýšil na manažera. V této profesi ale strávil nejvíce času u anglické jedenadvacítky, kterou vedl v letech 2008 až 2013, v té době asistoval i u áčka, šéfoval také britskému olympijskému týmu během Her v Londýně.

Návrat ke klubovému fotbalu přichází po sedmi letech. Je symbolické, že zakotvil právě ve Forest. Stuart Pearce byl během svého působení na City Ground doslova symbolem našeho klubu. Všichni věříme, že nová kapitola, kterou v Nottinghamu Forest začal psát, bude přinejmenším stejně úspěšná jako ta, když na levé straně hřiště nehodlal ani na chvilku oddychnout své protihráče.

VS, 18. 7. 2014

 



Tabulka Championship